Poté, co jsme se před rokem a půl přestěhovali do domu, začala jsem pozorovat jednu věc. Vůbec se mi nedařilo udržet pořádek v předsíni. A to ani pár dní. Vždy se tam během chvilky nakupily tašky, krabice, věci na odnesení do sklepa, ven, věci ze školy, školky, boty všech možných velikostí a do toho pak i špína, protože už ani nebylo možné tam vytřít, kolik tam bylo harampádí.
Vždycky jednou za několik týdnů jsem tam uklidila a měla z toho ohromnou radost a řekla jsem si, že takhle už to udržím, ale za pár dní to vypadalo stejně a já z toho byla čím dál tím přepadlejší, že to nejde udržet, o to víc, že jsem si do předsíně dala dlažbu, kterou jsem si zamilovala na první pohled a tu nebylo skoro nikdy ani vidět.
Přemýšlela jsem, co je špatně. Ano, nemáme tam (kromě botníku) nábytek, jen tyče na pověšení, kam děti nedosáhnou a nemůžou si samy věšet bundy. Čepice i klobouky jsou také vysoko. Je tady v domě jiný provoz – nosí se věci do sklepa, když chci něco vynést ven, je předsíň také takovým nutným mezistupněm. To ale zdaleka nevysvětluje tu záhadu nakupených věcí.
Důležitým faktem je, že do předsíně se jde dolu po schodech. Běžně tudy tedy člověk neprochází. Přemýšlela jsem, co přesně to znamená. A pak mi to začalo docházet. Ve chvíli, kdy se ve skupině věnujeme návykům v předsíni.
Došlo mi, že jsem stále ještě uvězněná v tom, co se roky odehrávalo v bytě, kde jsem dříve bydlela. Byl to byt ve třetím patře činžovního domu bez výtahu (resp. jen s malým nákladním výtahem na nákupy). Do domu se vcházelo přes dvůr a já tam odchodila všechna těhotenství a odnosila všechny děti, kočárky, nákupy, … Příchod domů byl pro mě často na hranici sil. Představte si třeba situaci s malým miminkem, kočárkem, ani ne dvouletým dítětem a každodenní cestou MHD pro třetí dítě do školy. K tomu nakoupit a pak dát nákup do výtahu a postupně odnosit kočárek s miminkem a to dvouleté dítě. Chodila jsem to po patrech – kočárek – dolu pro dítě, kočárek další patro, dolu pro dítě, … Otevřela jsem dveře (obě křídla, aby mohl vjet kočárek), naházela nákup z výtahu do předsíně, svlíkla malý děti a běžela kojit, pak vařit,…
Domů jsem nevcházela jako královna, ale spíš jako maratonec, který právě doběhl do cíle a má dost.
Došlo mi, že ač se vnější podmínky změnily, mně to v hlavě zůstalo. Ten každodenní pocit, který se budoval spoustu let, tam uvízl.
Navíc celkový stav předsíně tady v domě zhoršil právě fakt, že do předsíně běžně nechodíme. Když jsem žila v bytě, předsíní jsme procházeli a tak jsem potom, co jsem nabrala znovu síly, předsíň průběžně uklízela. Tady věci zůstávaly a hromadil se nepořádek.
Toto uvědomění a změna nastavení mysli při příchodu domů stačila k tomu, že teď máme předsíň čistou a uklizenou. Vcházím jako královna domova! Vděčná za svůj domov, krásnou dlažbu, kterou mě baví hned po příchodu zamést a i několikrát za den vytřít, když je venku mokro. Návštěvy nebo kurýry vítám s úsměvem, protože se přitom nepropadám hanbou, že je hned ve dveřích nepořádek. A vyzdobila jsem si i náš provizorní vstup, myslím si, že mi to mezi kytkami v těch dveřích sluší víc.
Popřemýšlejte nad tím, co se Vám honí hlavou, když vcházíte domů. Utíkáte už od dveří za povinnostmi? Nebo si tu chvíli vstupu domů vychutnáte? S vděčností a vědomím, že tady jste královnou? Paní domu? Věnujete chvilku na zametení nebo vytření a uklizení bot, kabátu a věcí, které jste přinesla? S jakými myšlenkami to děláte?
Když jsem s projektem Útulného domova začínala, byla jsem přesvědčená o tom, že si stačí udělat hezký domov, nějakým způsobem doma věci uspořádat a opečovávat a bude nám dobře. A s tím jsem začínala tvořit. Teď rozumím, že pak muselo přijít spousta životních zkoušek, které mi měly ukázat, že to není až tak jednoduché. Před rokem jsem si sáhla na dno – fyzické, psychické i partnerské. Dostala jsem se do situace, v jaké jsem předtím nikdy nebyla. Neschopná dělat věci, které pro mě do té doby byly samozřejmostí. A tam se začínalo rodit něco hlubšího a většího. Útulný domov, který nevychází jen z pěkně upravené domácnosti, ale z hloubky duše. Útulný domov, za kterým stojí pravá královna, kterou máme každá z nás v sobě. Došlo mi, že i o sebekrásnější domov můžeme s radostí a lehkostí pečovat jen ve chvíli, kdy si uvědomíme kdo jsme a jak chceme žít a jakou roli pro nás domov hraje.
Pokud pro Vás úklid a péče o domácnost není radostí, ale spíše zdrojem stresu; pokud máte častěji pocit, že na Vás všechno padá, než že jste paní domu; pokud si chcete udělat jasno, jak vlastně chcete žít a co pro Vás v tomto směru znamená Váš domov – zvu Vás do transformačního online kurzu JOYLO HOME, který je také součástí komplexního celoročního programu Rok pro Váš domov ve verzi NAPLNO.
Rok pro Váš domov v této verzi můžete nyní, do 28. října, zakoupit s mimořádnou 28% slevou. Stačí do objednávky, kterou najdete >>>>TADY, zadat slevový kupón ve tvaru: DOMOV28
