Rozhovor o útulném domově s mojí babičkou

Pokud už mě nějaký čas sledujete, možná už o mojí babičce něco víte. Je jí 90 let, ale to byste jí určitě nehádali. Nikdy jsem ji neviděla neupravenou – i doma chodí v pěkných šatech a vždy má upravené vlasy. I ve svých letech je pořád vynikající kuchařkou, stará se o zahrádku i úrodu a ještě jsem nikde nejedla lepší kečup.

Je pro mě velkou inspirací nejen co se vaření a pečení týče, ale také ve vedení domácnosti a vytváření útulného domova.

Vždycky, když přemýšlím o útulném domově, vzpomenu si na její stůl s vázou krásných kytek ze zahrady, vůni buchet a poctivé polévky, která je pro ni samozřejmou součástí každého jídla. Když si telefonujeme, ptá se mě, co jsme měli k obědu a jaká byla polívka (což teda musím někdy přiznat, že žádná).

Jsem moc ráda, že babička s rozhovorem souhlasila, i když jsme si určitě nestihly popovídat o všem a musela jsem odbíhat na písek za holkami. Pokračovat ve čtení →

Do nového I – Zamilujte si místo, kde právě teď žijete

„Žádné místo Vás neučiní šťastným. Pokud jste nešťastní tam, kde bydlíte, nebudete šťastni na jiném místě.“

Toto jsem si přečetla jednou na dovolené u moře a úplně to změnilo moje vnímání domova. To jsem ještě netušila kolik svobody, radosti a štěstí mi tato jedna věta přinese.

Uplynuly tenkrát už skoro dva roky od chvíle, kdy jsem s malým synem odešla z krásné secesní vily, kterou jsme s bývalým manželem dlouhé roky předtím rekonstruovali. Byla nádherná, výsledkem rekonstrukce bylo úžasné dílo propojujícího minulost v replikách oken a dveří a současnost v nadčasovém elegantním vybavení. Dali jsme do toho oba kus duše a bylo to dokonalé.

Teď jsem bydlela opět ve svém bytě, který jsem tou dobou neměla vůbec ráda. Místo zahrady a klidu denně tahání dítěte a kočárku do třetího patra bez výtahu. Místo velkého prostoru domu byt 2+1, do kterého mi přišlo, že se snad ani jen ve dvou nevejdeme (teď už je nás tu 5 a pořád se nějak vejdeme ;-)). Vítala nás předsíň, která byla spíše odkladištěm věcí, … Snila jsem si o domku se zahrádkou a přemýšlela, jak to udělat, abych v nějakém mohla bydlet.

Nebyla jsem šťastná a věřila jsem, že jiné bydlení – konkrétně v domě se zahradou – by mě šťastnou učinilo.Pokračovat ve čtení →

Předjaří – čas vymést pavučiny a zbavit se všeho, co už k nám dál nepatří

Je to tady – únor a jeho kouzelná moc vyčarovat pocit plného jara v pár slunečných dnech. Také jako já cítíte tu svěží silnou energii a chuť pustit se do vymetení všeho, čím se u vás v posledních měsících (možná i letech) zanesl váš byt či dům?

Pusťte se do toho

Není vhodnější doba k tomu smést pavučiny ze stropů, vysmejčit každý kout, zamést a vyklidit balkón, umýt parapety, dát pryč oblečení či další věci, které už k Vám nepatří.

Nečekejte na ideální chvíli, protože ta je právě teď – hned jak dočtete, do něčeho se pusťte! Klidně vytáhněte oblečení ze skříně – ať je jakákoli denní doba. Energie je teď plná a určitě najdete chuť i sílu vše dokončit.Pokračovat ve čtení →

Bleskové recepty – I zima

Tento článek píšu hlavně pro účastníky e-kurzu Týden pro Váš domov. Jde o krátký intenzivní kurz, kdy je potřeba si vyhradit jeden týden čas navíc na rychlý úklid celé domácnosti a proto věřím, že se bude hodit pár receptů, které nezaberou příliš času, neušpiní se při jejich přípravě moc nádobí a dá se z nich třeba i uvařit další jídlo druhý den.

Pokračovat ve čtení →

Proč si uklidit ještě před začátkem adventu aneb péče o naše domovy v průběhu roku

Stane se to vždy ke sklonku listopadu. Moje kurzy úklidu a péče o domácnost jsou v plném proudu, ale já už cítím, že přichází čas zklidnění, tvoření a poklidného bytí s rodinou, přáteli i sama se sebou a třeba knížkou.

A i proto jsem letos naplánovala JEDINÝ společný předvánoční úklid formou intenzivního krátkého kurzu na dobu 14 dnů před začátkem adventu.

Proč?

Původně jsem chtěla udělat ještě jeden týdenní úklid kolem půlky prosince pro ty, kteří to – jako já – nechávají vždy na poslední chvíli. Ale nakonec jsem se rozhodla tento čas ponechat už jen sváteční.

Já úklid vždy odsouvala až na prosinec. Ještě jsem tak zvládla umýt okna před Mikulášem, abych tam pak mohla udělat výzdobu a dát dětem nadílku, ale pak už jsem cítila, že chci trávit čas jinak. Péct s dětmi cukroví, tvořit výzdobu a dárky, setkávat se s kamarády a rodinou. Ano, cítím, že je to tak pro tento sváteční čas přirozené.

Pokračovat ve čtení →

První republika – po válce byly domov a rodina to nejcennější

„Drahá maminko, jsem díkybohu živ a zdráv a doufám, že Vás můj dopis zastihne taktéž ve zdraví.“ – Tak začínala většina dopisů mého pradědečka, legionáře, který bojoval především v Rusku.

Jiný můj pradědeček zemřel v koncentračním táboře, kam se dostal kvůli sabotážím na železnici. Babička mého bývalého muže koncentrační tábor přežila, ale přišla v něm o zbytek rodiny i svého manžela. 

Jsou to pro mě osudy, které si ani nedokážu představit. Ale cítím, že po skončení války musel být úžasný, nepopsatelný pocit, vrátit se domů a k rodině, pokud člověk měl to štěstí. Není divu, že domovy byly čisté, útulné, s vázou květin na různých místech. Rodina se scházela u pečlivě prostřeného stolu (věděli jste, že se často prostíralo i třikrát denně různě podle toho, zda to bylo ke snídani, obědu nebo večeři?) k domácímu jídlu a když bylo maso, byl to svátek. Lidé si vážili domova, jídla i sebe navzájem.

Dnes už je pro většinu lidí domov samozřejmost a možná proto mnoho lidí vnímá péči o něj a často také vaření pro rodinu spíše jako břímě. Raději si chtějí „užívat život“ a domov vnímají spíš jen jako místo, kde přespávají a odkud na víkend odjedou někam pryč.

Pokračovat ve čtení →

Proč u nás dva roky nebyla návštěva

Beru do ruky telefon a píšu: „Jestli chceš, můžeš přijít k nám.“ K té radosti, že to konečně můžu napsat, cítím stále ještě takový zvláštní pocit v břiše. Nebyla tady už dva roky. Vlastně skoro nikdo tady nebyl dva roky.

U mě, která návštěvy miluji! Dokud jsem ještě neměla děti, zvala jsem k nám kamarády několikrát do měsíce a často i ve větším počtu. Měla jsem nachystaný útulný domov a k tomu vždy několikachodové menu. Byl to pro mě sváteční čas. A teď? Nemohla jsem pozvat vůbec nikoho.

Před dvěma lety jsem potřetí otěhotněla a moje domácnost se mi začala vymykat z rukou. Ani nedokážu říct, jak se to stalo, jestli to byl nějaký zlomový okamžik v mé mysli nebo se to stalo postupně. Z těhotenství si pamatuji spoustu dlouhých dní, kdy jsem byla tak unavená, že jsem jen vyhlížela večer, abych si mohla jít lehnout. Večery jsem pak trávila i několik hodin vedle postýlky naší holčičky, které byl v té době teprve rok, a hlavou se mi jen honilo, co ještě všechno musím udělat.

Když jsem od ní v jedenáct odcházela, nezvládla jsem už udělat vůbec nic. Často se pak holčička budila i v noci na dalších několik hodin a já pak přes den byla ráda, že se o děti postarám, že jim uvařím, vyperu, … Všechno navíc bylo zkrátka navíc a tak se mi tady začal kupit nepořádek a čím byl větší, tím náročnější bylo s ním něco udělat.

Dřív jsem také občas měla nepořádek, ale nikdy se nestalo, že by mi úklid zabral víc, než jedno odpoledne. A teď? Marné pokusy o úklid mě vysilovaly. Moje sebevědomí bylo na bodu mrazu a já se cítila úplně paralyzovaná. 

Pokračovat ve čtení →

Pečovat o svůj domov je šik!

„Cože?“ „To přeci nejde dohromady! Nebo ano?“ „Je to jen nutná práce, co se musí udělat, ne?“ „A co to vlastně to „šik“ znamená?“ …

Dnes vám chci ukázat, proč bychom péči o svůj domov neměli degradovat na nějakou podřadnou činnost, kterou odsouváme na vedlejší kolej, když si raději chceme užívat život jinak.

Možná to teď nevnímáte, ale to, v jakém stavu máte svoji domácnost a s jakým postojem o ni pečujete se odráží i v dalších oblastech vašeho života. Určitě to ale pocítíte, pokud se rozhodnete vytvořit si útulný domov a změnit Váš postoj k péči o domácnost.Pokračovat ve čtení →

Jak to mám všechno zvládat???

Tuhle otázku cítím okolo sebe už delší dobu a přemýšlím, co bych nejen svým zákaznicím, ale i kamarádkám a vlastně i sama sobě mohla poradit.

Myslím, že není náhoda, že většina mých čtenářů a účastníků mých kurzu jsou maminky malých dětí. Myslím si, že v téhle době je toho na nás opravdu hodně. Jen samotná starost o děti by nám klidně mohla zabrat celý den. Ale do toho ještě musíme vařit, uklízet, hlídat různé praktické věci jako prohlídky u doktorů, kroužky a záležitosti kolem školy starších dětí a třeba i skloubit toto všechno s našimi zájmy, prací a časem s partnerem. Jde to vůbec všechno zvládat a nenechat se tím ubíjet?

Pokračovat ve čtení →

Kde je zámek na skříňku a kde čip na obědy? A co ty boty, nejsou Ti malý? – aneb návrat do školy

Loni šel syn do první třídy. Bylo to celkem fajn, protože nikdo nepředpokládal, že už první den bude mít ve škole něco jiného, než aktovku. Výtvarné potřeby se kupovaly hromadně pro celou třídu, no a kluk si nakonec ještě o pár dní prodloužil prázdniny, když si ke zlomené klíční kosti uhnal ještě horečku.

Zato letos… V neděli vymývám aktovku a tak nějak dávám dohromady, co vlastně všechno bude potřeba zařídit, najít, dokoupit… Chtěla jsem to vše udělat v týdnu, ale v úterý jsem ulehla s horečkou a byla jsem ráda, že jsem vůbec přečkala ty hodiny různých vyšetření. Ještě včera mi tak třeštila hlava, teď všude bordel po skoro týdnu nemoci a já tu mám připravit kluka do školy…???

 

A přiznávám, že co v červnu škola skončila, úplně jsme ji vypustili všichni z hlavy a užívali si léto. Teď už vím, že důležité věci jako zámek na skříňku a čip na obědy dám někam, kde o nich budu vědět i na konci prázdnin :-). A jak tedy ten první školní den nakonec vypadal?Pokračovat ve čtení →