Kontaktní mytí nádobí – myčka ano či ne?

Včera jsem napsala článek o tom, proč jsem se po letech vrátila  hadru na mytí podlahy a o mém novém konceptu kontaktní péče o domov.

Po jeho přečtení se mi ozvalo už spousta lidí s tím, že sice souhlasí, ale myčky na nádobí se nevzdají. Ano, stejně jako u jiných teoretických konceptů jde o to, aby si především každý našel cestu, která mu vyhovuje a rozhodně jsem nechtěla nikoho ponoukat k tomu, aby myčku hned dával pryč, ale…

Skvělý den, když se rozbila myčka

Tak toto nejsou moje slova, mám je převzaté od Toma Hodgkinsona z knihy „Líný rodič“, kterou jsem četla už před lety a můžu vřele doporučit. A jeho názor?:

„Jsem opravdu přesvědčen, že bychom  měli vyhodit myčku. Místo používání myčky by měla celá rodina mýt nádobí po každém jídle. Jeden myje, druhý utírá, třetí odkládá… Nicméně myčka, stejně jako stroje obecně, přes všechny přísliby, že práci ulehčí, ve skutečnosti dělá z mytí nádobí dřinu. Bez ní se děti naučí pomáhat, a co víc, skutečně přispějí něčím opravdovým. Budou užitečné. A to může pomoci tomu, abychom předešli naříkání. Je to proto, že naříkání se u dětí vyvíjí z pocitu, že jsou vnímané jako břímě, a že kromě bezmocného naříkání nemají co nabídnout.“ (Tom Hodkingson: Líný rodič; Nakladatelství JOTA, 2009; str. 20)

Ano, můžete namítnout, že i s myčkou děti pomáhají a ano, i u nás to tak je, ale oproti tomu, když nádobí myjí nebo utírají, je to úplně jiný druh pomoci. Jelikož malé děti většinou nedosáhnou do žádných skříněk, tak pomáhání spočívá z většiny jen v tom, že nádobí vyndavají z myčky a podávají ho mně. Když je nechám nádobí mýt, udělají vlastně nějakou opravdovou činnost a vidí výsledek.

Pamatujete, kdy jste naposled s někým myli nádobí? Jeden myl, druhý utíral? Můžete zapojit ještě zvlášť oplachování a ukládání a hned si můžete popovídat nebo zazpívat ve čtyřech.

Nojo, ale já mám děti ještě malé

I já mám děti malé (15 měsíců, 3 roky a 7 let) a jsem v té fázi, kdy je daleko snazší dělat věci sama. Ale i přesto je, pokud to čas dovolí, k různým činnostem přizývám – k vaření a pečení už dlouho a dnes jsme spolu s mojí tříletou dcerkou poprvé myly nádobí. Byla nadšená a mluví  tom doteď. Pořád se ptala co ještě můžeme umýt. Navedlo mě na to jak psaní tohoto článku, tak vlastně ona sama.

Ptá se: „Co budeme dělat?“
ja: „Budeme mýt nádobí.“
ona (smutně): „A co budu dělat já? To je škoda, že nemůžu dělat všechno s Tebou.“
já: „Tak pojď, umyjeme ho spolu.“

Měli jste vidět to nadšení. Říkala jsem si, že snad tušila o čem píšu ;-). Nejmenší spala a my umyly nádobí, pak po sobě ještě utřela stoličku a zem. Byl to krásný společný čas.

S myčkou je to jednodušší…?

Opravdu? Ve svém životě jsem střídavě myčku měla i neměla a přiznávám, že zrovna teď ji mám (ač jsem proti ní trošku bojovala ;-)). Moje zjištění je, že pokud myčku nemám, tak daleko spíš věci odmývám průběžně a nikde se mi nevrší nádobí. Nemusím na to myslet. Průběžně odmývám při vaření a v průběhu dne a zas tolik času to většinou nezabere. S myčkou řeším, aby mi to nenaschlo, že zrovna myje nebo nádobí z ní není uklizené.

Je to určitě na delší diskuzi a k té vás zvu k sobě do skupiny Útulný domov na Facebooku.

Kontaktní mytí nádobí

Dalším, podle mne nezanedbatelným, aspektem je to, že při ručním mytí věnujeme nádobí osobnější péči. Prochází nám rukama a tak mu předáváme určitý druh energie a sami ke svým věcem získáváme jiný druh vztahu.

Je to na delší psaní a tak to dnes jen naťuknu – věřím, že to, že nám denně prochází rukama naše věci, dělají nám radost a my o ně pečujeme, vytváří to zvláštní druh energie, která je pro celkový pocit útulného domova klíčová.

Určitě to pak také hraje roli v úspěšném minimalizování věcí. Lépe se můžeme rozhodovat o tom, co si ponecháme a co pošleme dál.

 

Proč jsem se vrátila k hadru na podlahu, aneb o zjednodušování a kontaktní péči o domov

Nevím, jestli je to létem nebo už míra věcí, které potřebuji denně stíhat přesáhla nějakou mez, nebo onu mez překročilo množství věcí v našem bytě nebo za to může skupinka Pavly Kleiberové Mámy, co netrousí, ale už pár týdnů se vezu na vlně zjednodušování a jsem přímo nadšená. Přemýšlím o tom co opravdu chci dělat (teď a v budoucnu) a co k tomu potřebuji a zbytek dávám pryč. Zjednodušuji a zeefektivňuji domácí práce a vymýšlím nové projekty, díky kterým vám tento nový způsob péče o domácnost chci do budoucna předávat.

Těm se budu věnovat v některém z dalších článků, nyní zmíním jen celkem nový projekt Týden pro Váš domov, o kterém si více můžete přečíst >>>>>> TADY.

Dnes se pojďme věnovat tématu zjednodušování v souvislosti s domácími pracemi.

Opravdu si vše zjednodušíme, když si pořídíme „pomocníky do domácnosti“?

Už o tom přemýšlím delší dobu. Proč i přesto, že máme všechny ty myčky, mopy, sušičky, … dělá nám udržení pořádku větší problémy, než našim babičkám. A to dokonce i teď, kdy těm babičkám je třeba kolem devadesáti let.

Ta moje slavila o víkednu devadesátku a na oslavě se promítal film, který natočili, když byly mé mámě asi 3 roky. Babička vyrůstala na vesnici a tak většina filmu byla právě tam odtud. Bylo vidět, že „práce“ byla nedílnou součástí každého dne. Sekala se louka, obracelo seno, tahala řepa, krmili se zvířata, chodili se pást husy,…

Co to je „práce“?

Ale, vnímali to ti lidé opravdu jako „práci“? Nevím, jak dřív na vesnici, ale někde jsem četla, že třeba takoví amazonští indiáni vůbec neznají slovo „práce“. A tak žijí – obstarávají si jídlo, vodu, opravují, co je potřeba, vytváří a staví, co je potřeba a – podle všeho – jsou šťastní.

My si život komplikujeme tím, že jsme se rozhodli rozdělit si ho na „práci“ a „zábavu“- Vymýšlíme různé vymoženosti a „pomocníky do domácnosti“, abychom tu práci co možná nejvíce vytlačili ze svého života a mohli se věnovat té zábavě.

Ale jsme šťastnější? Není pro nás ta práce právě proto o to větším břemenem?Pokračovat ve čtení →

Kolik hraček děti potřebují?

Je léto, to mám vždycky pocit, že vlastně skoro všechny hračky jsou v podstatě zbytečnosti. Když jsme na zahradě nebo kdekoli venku, děti si vyhrají úplně stejně s tím, co najdou – kamínky, klacky, šišky, lístky, hlína, … Na zahradě jim stačí voda a třeba kelímek od jogurtu nebo miska a dětský zahradní domeček. I doma se často zabaví s pár věcmi, třeba se kloužou z postele po peřině ;-).

V prvním běhu E-kurzu Zbavte se nepořádku a ukliďte si jednou provždy se nyní právě věnujeme dětským pokojíkům a tak se s Vámi chci o nějaké myšlenky podělit i prostřednictvím tohoto článku.

To, že mají děti přemíru hraček vidím jako jeden z problémů dnešní doby. Trávíme tak s dětmi spoustu času uklízením, vysvětlováním, co se nedává do pusy, s čím si které může hrát, hledáním ztracených součástí, …

Na podzim  jsem si řekla, že takhle už to dál nechci a dala jsem pryč asi dvě třetiny hraček. Můžu vřele doporučit. V tomto článku se s vámi chci podělit o to, jak jsem vybrala to, co si necháme a proč.

garáže z krabice od kozaček

Pokračovat ve čtení →

Vnitřní nebo vnější bordelář?

Bordeláři vnitřní

Dokáží ze svého domova vytvořit překrásnou Potěmkinovu vesnici. Mají navenek krásně uklizeno, ale nedej bože, aby se jim někdo podíval do skříně, natož pod postel. Vítejte u bordelářů vnitřních. Takoví bordeláři moc neřeší, jestli je oblečení vyžehlené a složené, nádobí z myčky suché nebo na kalhotách chybí knoflík – hlavně, že to není na očích. A jejich postoj je pro nás, vnější bordálěře, určitě inspirativní. Rádi bychom se tomu taky naučili, občas i nad něčím mávneme rukou – ale pak lovíme věci ze skříní, abychom je vyžehlili ;-).

Bordelář vnější

Nenapravitelní perfekcionisti, u kterých to často vypadá jak po výbuchu jen proto, že se chystají vyžehlit tu tunu prádla, skládají potraviny na linku vedle špajzové skříně, protože ji nejprv chtějí zbavit molů a vyčistit, v předsíni mají nevybalené tašky a u šicího koutku se jim kupí věci k vyspravení? Takoví jsou bordeláři vnější. Ano, na první pohled je u nich nepořádek, ale když otevřete jakoukoli skříň, či šuplík, uvidíte krásně srovnané věci, vyžehlené a složené oblečení, … Vše má své dané místo. A tak, když to místo nemají nebo nemají dostatek času věci do skříně uklidit perfektně, povalují se jim jinde po bytě. 😉

Zvlášť pro ty vnější bordeláře je určena moje novinka – Týden pro Váš domov. Jedná se o intenzivní týdenní kurz, během kterého si doma uklidíte nahromaděný nepořádek.

A ano – samozřejmě je spousta lidí, kteří nezapadají ani do jedné z těchto kategorií a mají uklizeno oboje, ale tací nejspíš až sem nedočetli ;-).

Dávejte svému domovu dobrou noc

Já jsem se to naučila v době, když se mi narodilo druhé miminko. Vždy večer jsem si připravovala pokoj na noční kojení a přebalování. Prošla jsem pokoj, rychle sklidila věci z povrchů a podlahy, uspořádala si věci k přebalování, upravila gauč a připravila polštářky. Noční vstávání tak pro mě bylo příjemnější.

Ale až se nedávno, když jsem se o tom dočetla v knize „Zázračný úklid“ od Marie Kondo mi došlo, že bych to tak mohla dělat i v době, kdy už nemusím vstávat v noci na kojení. Než dám děti spát, tak projdu pokoj, sklidím hračky ze země, rozestavím dětské lehátko, židličku a stoleček podél zdi, upravím polštářky na gauči, kde je potřeba, přejedu ještě podlahu malým ručním aku vysavačem a připravím naši postel tak, aby se do ní příjemně uléhalo (teď na ní přebaluju, tak bývá dost rozvrtaná ;-).

Pokračovat ve čtení →

Žít teď a tady vs. vědomě si připravovat všední okamžiky krásné

Možná na první pohled nevidíte rozdíl, ale já vám ho hned ukáži. Žít teď a tady, prožívat život jako sled okamžiků a ty si užívat – to se na nás teď už nějakou dobu valí snad ze všech koutů. Tak trochu podezírám ty, kteří to hlásají, že si to opravdově nevyzkoušeli.

Dokonce jsem už i slyšela, jak je krásné žít život jako malé děti, které se radují a pláčí, podle toho, jak jim momentálně je.

Já jsem takový život vyzkoušela a víte co? Mohu pouze potvrdit, že pokud přestanete systému dodávat jistý druh energie, platí i zde druhý zákon termodynamiky, tedy ten o růstu entropie (rozuměj chaosu). Místo radosti, klidu a míru, který je nám slibován, se tak začne šířit chaos, upomínky za nezaplacené faktury, nepořádek, nevyřízené telefonáty a pomalu ale jistě v nás začíná klíčit pocit frustrace z dané situace. Pokračovat ve čtení →

HYGGE – Kytky za oknem

Konečně je tu jaro, pro mne jednoznačně nejkrásnější období v roce. Definitivně se loučím se zimou a pouštím jarní energii do svého domova právě tím, že osázím truhlíky rozkvetlými muškáty, petúniemi, fuchsiemi či dalšími květinami.

Nevím, jak to mají v Dánsku, odkud se do světa rozšířilo právě ono slovo Hygge, znamenající pocit štěstí a vnitřní radosti a přeneseně také styl bydlení vedoucí k těmto pocitům, ale pro mne jsou právě kvetoucí květiny tím, co do domova tento hyggelig pocit vnáší a neodmyslitelně patří k tomu, co dotváří útulný domov. Dobře opečovávané květiny vykouzlí nezaměnitelnou atmosféru, která rozradostní naši mysl. A jak a čím truhlíky osázet a jak se o kytky starat?Pokračovat ve čtení →

Velikonoce s (nemocnými) dětmi

Co mám děti, nabývají pro mne svátky ještě dalších rozměrů. Vánoční i velikonoční tradice teď prožíváme hlouběji, radostněji, těší mne s dětmi tvořit a užívat si právě tu část roku, která je.

 

Bohužel ale s malými dětmi to dost často dopadne tak, že zrovna na svátky jsou nemocné. Těšili jsme se teď na chalupu s babičkou a dědou a taky máme zpívat se sborem v kostele, no a místo toho tu budem nejspíš smrkat a chrchlat doma.

Jsem ale rozhodnutá nenechat si Velikonoce zkazit úplně. Najedeme na nějaký minimalistický režim (ten už po těch sedmi letech mám trochu zmáknutý), beránek nebude ořechový, ale jen nějaký snadný jogurtový (rozhodně nebudu šlehat žloutky a bílky zvlášť), na mazanec si zaděláme v domácí pekárně (a víte, že jsme ho tam jednou upekli celý? Spěchali jsme na chalupu a chtěli jsme beránka i mazanec a tolik času na upečení obojího nebylo – a byl dobrý, i když měl poněkud netradiční tvar :-)), k jídlu uděláme něco snadného a rychlého, třeba omelety s hráškem nebo palačinky.

O co se ale neochudíme, pokud nám nebude vyloženě hodně špatně, to bude společné tvoření.

Pokračovat ve čtení →

Kolik úložného prostoru potřebujeme?

Jak stárnu, přibývá mi dětí a s tím i spousty věcí, řeším tuto otázku čím dál tím častěji. I s ohledem na to, že se budeme stěhovat do domu. Jak je to lákavé – tolik místa, kam uložit věci. Ale opravdu to chci? Chci si zaskládat půlku domu věcmi?

V prvním běhu e-kurzu Zbavte se nepořádku a ukliďte si jednou provždy nyní procházíme ložnici a já se pustila do studia feng šuej a tam mě to trklo. Neustále přemýšlíme, kam co uložit. Zaskládáváme si pokoje až do stropu a dáváme věci do šuplíků postele – a ve finále i máme radost, jak jsme to dobře vymysleli. Co ale v kurzu radím je, věci probírat. Dřív, než začneme vymýšlet důmyslné úložné systémy, zamysleme se nad tím, co opravdu chceme skladovat a proč. Běžte se podívat do všech těch skříní, krabic, šuplíků. Co tam máte? Kdy jste to naposled použili? Proč to uchováváte?Pokračovat ve čtení →

Blokátory uklizené domácnosti – I. Odkládání činností, které je potřeba udělat

Jedna účastnice e-kurzu Zbavte se nepořádku a ukliďte si jednou provždy se mne nedávno zeptala, co já osobně považuji za „blokátory uklizené domácnosti“, jak to tehdy sama nazvala. Mne toto téma zaujalo a tak se s Vámi dnes chci podělit o pár myšlenek.

Za největšího blokátora považuji nepořádek samotný, viz článek: Proč je tak těžké začít uklízet. Tak je velice důležité dávat pozor na to, aby nepořádek nejlépe vůbec nevznikal, což tedy musím přiznat, že já ještě neumím a je to poměrně komplexní záležitost. Zvlášť pokud člověk nebydlí sám.
Pro mne úplně nejzřetelnější důvod, proč u nás nepořádek vzniká je, že si řeknu „to udělám až…“ zkrátka někdy jindy, až budou lepší podmínky a budu to moct udělat perfektně. Je to zřejmě pozůstatek z doby, kdy jsem ještě neměla děti a tak ten čas a ideální podmínky také bývaly a člověk si mohl spoustu věcí naplánovat a pak se jim věnovat. Dokonce i s jedním dítětem to ještě šlo. Se dvěma už hůř a až teď se třetím mi dochází, že takhle to nejde a nebylo to vhodné ani předtím. Je potřeba věci dělat hned nebo při té úplně první nejbližší příležitosti.
Existují různé důvody, proč věc, které si všimneme nebo o které víme, že je potřeba udělat, hned neuděláme. 

Pokračovat ve čtení →