Můj příběh

Jsem máma tří úžasných dětí. Miluji svoji rodinu a svůj domov.

Do svého současného bytu jsem se přestěhovala po skončení školy v únoru roku 2004. Bylo mi tehdy 23 let a začínala jsem úplně novou etapu svého života. Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla nastěhovat do krásného světlého bytu po babičce a dědovi, kteří si tou dobou už dlouho užívali klidného důchodu na venkově.

Byt ze třicátých let je na velice příjemném místě – v Dejvicích hned pod Hradem. Má velká okna směřujícící v obývacím pokoji a v ložnici (která je nyní dětským pokojíkem) do klidného dvora, takže z postele koukáme do korun stromů. Ten pohled miluji v každém ročním období. Ukliďnuje mne v noci, když jdu spát a ráno mne vítá novou energií. Od jara nechávám okna často otevřená, ať může ta svěží energie proudit i naším domovem.

Každé jaro si osazuji truhlíky muškáty, petúniemmi, někdy hvozdíky, růžičkami, zvonky, které mi dělají radost často až téměř do Vánoc. Od jara do podzimu si užívám věšení prádla na příjemné lodžii, kde si přes léto pěstujeme rajčata. Velká kuchyň je jako stvořená pro společné vaření a pečení s dětmi a scházíme se v ní u stolu, na kterém téměř nikdy nechybí květiny, ke společným večeřím provoněným bylinkami z truhlíků za okny.

Ač má byt dispozice pouze 2+1, díky velkým místnostem, které nabízí spoustu možností uspořádání prostoru se v něm i naše pětičlenná rodina cítí dobře. Miluji tu hru s prostorem. Stále nosím v hlavě různé možnosti, jak byt upravit až nastane zase další fáze a moc mě baví přizpůsobovat ho aktuálním potřebám.

Jaké ale byly začátky?

Když jsem se do bytu nastěhovala, byl plný prachu, starého nábytku a věcí. V bytě už asi 15 let nikdo nebydlel a předtím v něm bydlelo jednu chvíli i 5 dospělých a jedno miminko. A kdože byl to miminko? Byla jsem to já. Ano, do tohohle bytu jsem se narodila. Babička s dědou bydleli v obývacím pokoji, ložnici přenechali mým rodičům, kteří tu posvatbě několik let bydleli a i já si tu prožila asi první dva roky života. A k tomu tu s námi bydlel ještě mámy mladší brácha, který tou dobou studoval. Měl pokoj na místě bývalé kuchyně, kterou babička s dědou předělali na dětský pokojík.

A kde byla kuchyň? V koupelně. Vedle vany byla stará nefunkční tatramatka, hned vedle sporák, pak skříňový superrobot, což byla jediná pracovní plocha a vedle něj dřez. Lednice byla na chodbě.

Nastěhovala jsem se do bytu, kde byl ve čtyřech místnostech nábytek často až ke stropu, úplně plný věcí. Úložné prostory byly prostě všude, včetně záchodu a mezibalkonu. Po patnácti letech byly na všem vrstvy prachu. Barevné ladění, staré koberce, hromady věcí a plný pokoj krabic s mými věcmi na mne v prvních týdnech nepůsobily vůbec dobře. Byla jsem v tu dobu sama a navíc jako absolventka bez práce a téměř bez peněz.

Ale pustila jsem se do práce na bytě a už tehdy jsem viděla, jak moc mne to obohacuje a dodává sebevědomí a raodst do života. Občas jsem si na pomoc přizvala kamarádky a povídaly jsme si při práci o všem možném. Byl to krásný čas. Peníze jsem neměla, tak jsem se pustila do důkladného čištění a přeskládávání stávajícího nábytku. Stěny jsem vymalovala na bílo a postupně doplňovala bytový textil.

Příští jaro mi do života vstoupila velká láska a o pár měsíců později mi můj byt vytopili sousedé a tak se stalo, že jsem se nastěhovala do jeho domu. Shodou okolností mi také za pár měsíců došlo stavební spoření a já se mohla pustit do větších úprav na bytě. Kuchyň jsem udělala úplně novou podle vlastního návrhu a vrátila ji zase zpátky do většího pokoje. Zrenovovala jsem podlahy, dveře a okna. A v mezičase jsme už začali plánovat velkou rekonstrukci celého secesního domu s mým nastávajícím mužem.

Byl to pro mě krásný a obohacující čas a při spolupráci s výborným architektem Adamem Slabým jsem se hodně naučila. Těsně před začátkem rekonstrukce domu jsme měli naplánovanou svatbu. Stěhovali jsme se na dobu, kdy budeme přestavovat dům, do mého dejvického bytu a museli během jednoho týdne byt zabydlet a zútulnit, protože na svatební večer jsme právě sem měli pozvané příbuzné na oslavu.

Stihli jsme to. V den svatby byly všechny krabice vybalené, poličky přivrtané, některý nábytek odvežený a nahrazený jiným. Byt byl celý nazdoben květinami a bylo pro všechny o dostatek místa k sezení.

Rok po svatbě se nám narodil syn a tak jsme tu ve třech žili ještě 10 měsíců, než jsme zas zabalili krabice a stěhovali se do nového.

Bohužel už po narození miminka (kdy jsem se nestíhala dostatečně dobře starat o úklid domácnosti, což se nelíbilo mému muži, který měl rád pořádek a já v něm pak necítila dostatečnou oporu) se začaly projevovat vážné problémy v našem vztahu. A tak jsem se po půl roce společného bydlení v nově zrekonstruovaném domě rozhodla, že se synem odejdu. Svůj byt jsem tou dobou pronajímala a tak jsem si našla sama podnájem v bytě na krásném místě ve Střešovicích. Ale byl to celkem zašlý holobyt, proto jsem ho nejprve vymalovala a pak vybavila nábytkem, který jsem posháněla různě po kamarádech. Byla jsem s klukem sama, ale znovu jsem cítila, jak nás byt a jeho zkrášlování posiluje.

Bohužel, ve chvíli, kdy jsem došila poslední závěsy a dovybalila poslední věci nás tam vykradli. Neměla jsem ani hrnce a nože a taky mi tam nebylo úplně dobře a tak jsem se rozhodla vrátit se zptáky do svého milovaného bytu.

Návrat domů

A tady jsem se znovu pustila do vytváření útulného domova. Už jsem věděla, jak na to a taky, co mi to přinese do života. Postupně jsem přetvářela jednotlivé místnosti, malovala, navrhovala nábytek, znovu osazovala truhlíky a těšila se z té pozitivní energie, kterou mi to přinášelo.

Skrze tuto tvorbu jsem poznávala samu sebe a získávala postupně opět sebevědomí a radost ze života. A věřím, že i díky tomu mi – 2 roky po rozchodu s bývalým manželem – vstoupila do života nová velká láska, můj současný partner.

Dnes už spolu máme dvě úžasné holčičky a společně dál přetváříme náš domov tak, aby odpovídal potřebám naší rostoucí rodiny.

Navíc se nám před rokem splnil další sen a rodiče nám koupili dům se zahrádkou a tak nás čeká opět krásný čas tvoření útulného domova pro naši rodinu.

Díky svému pestrému a obohacujícímu životu mohu nyní lidi provádět na jejich cestě k vysněnému milovanému domovu. Ukazovat jim možnosti, které nabízí nejen jejich byt či dům, ale také život sám. Dokážu vždy vidět světlo v každé životní situaci a duhu naděje, která přichází jen, když prší.

A co konkrétně Vám mohu nabídnout?

Pokud rádi čtete, pak pro Vás mám své dvě e-knížky.

Jako první jsem napsala e-book „Jak vytvořit útulný domov“, ve kterém Vám předkládám to, co jsem vypozorovala, že hraje roli jednak v bytě jako celku, jednak v jednotlivých místnostech. Tato e-knížka není o úklidu, ale o tom, na co se v jednotlivých místnostech zaměřit a co zvolit za barvy a dekorace, aby byl domov útulný. Více se dočtete ZDE.

Pokud Vám vyhovuje forma e-kurzu a cítíte, že se především potřebujete zbavit nepořádku, mohu Vám nabídnout můj kurz „Zbavte se nepořádku a ukliďte si jednou provždy“. Kurz trvá přibližně půl roku, což je také doba, kterou pro tento jednorázový velký úklid doporučuje také známá specialistka Marie Kondo. Více o tom, co od kurzu můžete očekávat si přečtěte TADY. Kromě úklidu se budeme věnovat i budování návyků, které nám poté pomohou udržovat domov uklizený i nadále.

A pokud je Vám nejbližší forma osobních konzultací, rádi byste se mnou probrali, jak i třeba s minimem nákladů zútulnit právě ten Váš domov tak, aby odrážel Vaše sny a podpořil Vás v jakékoli životní situaci či roli, ozvete se mi, třeba prostřednictvím formuláře na TÉTO stránce nebo mi napište e-mail na adresu helena@helenaprochazkova.cz.

vysněný romantický pokoj mé klientky – společně jsme vybrali křeslo, stolek, koberec a látky na závěsy a záclony, které jsem pro ni ušila. Strávily jsme spolu moc příjemný čas při společné tvorbě a dolaďování detailů.