Pojďme tvořit dějiny
Jaká byla dvacátá léta minulého století, období První republiky? Byla to doba pokroku a modernizace. Bylo po válce a lidé budovali nový svět. Ženy se emancipovaly, začaly se jinak oblékat, začaly pracovat (což tedy ne vždy souviselo s emancipací, ale často s faktem, že pracovat musely). A s tím ruku v ruce jde také modernizace kuchyně a do domácností pronikalo vše, co usnadňovalo práci. Kromě elektrických přístrojů také bujóny, pudinky a další polotovary v prášku. Život se postupně začal měnit k tomu, jak ho známe dnes, i když k tomu byla ještě dlouhá cesta.
Vznikaly ikonické rodinné vily
Ano, právě koncem dvacátých let vznikají snad nejznámnější vily v Čechách. Je to nádherná vila Tugendhat v Brně od architekta Ludwiga Miese van der Rohe a pražská Müllerova vila navržená Adolfem Loosem.
Obě veliké vily byly navržené k žití pro rodinu. Oba architekti pracovali úžasně s prostorem, funkčností a materiály, které byly dotažené k dokonalosti právě ve vile Tugendhat v podobě nádherné onyxové stěny, která dělila veliký prosklený obývací prostor a také použití překrásného makassarského ebenu a další materiály dotažené do perfektního detailu.
V návrhu Adolfa Loos pro Müllerovu vilu se mi zase ohromně líbí koncept části obývacího prostoru, kde žádná židle ani křeslo není stejné. Adolf Loos to tak vymyslel proto, že si každý může vybrat místo k sezení podle aktuálního rozpoložení a toho, co chce právě dělat.
Ano, ve dvacátých letech byl ve společnosti hodně velký rozdíl mezi chudými a bohatými, ale jak v jednom rozhovoru řekla herečka Eva Gerová: „I ti, kteří na tom nebyli tak špatně, si velmi vážili věcí. I mezi ženami z dobře situovaných rodin bylo běžné, že šaty přešívaly, zašívaly. Nebylo to tak, že když šaty měly dírku nebo takzvaně vyšly z módy, vyhodily se. Naopak, třeba ze dvou, tří šatů se ušily šaty jedny nové. Měly jsem jich jen několik a o ty jsme se staraly.“
Ať šlo o oblečení nebo třeba právě to bydlení, lidé si toho vážili. Vznikly nádherné rodinné vily, protože lidé nelitovali peněz na krásné materiály a dokonalé zpracování a přemýšlelo se i o tom, jak se v domě bude žít.
Má to vůbec smysl?
Přemýšlela jsem nad tím, proč tomu dnes už tak hodně často není. Proč si lidé věcí neváží?
Obě vily, stejně tak jako mnoho dalších domů a rodin, bohužel stihl smutný osud. Rodina Tugendhat musela vilu opustit už v roce 1938 kvůli svému židovskému původu a interiér domu byl téměř celý zničený. Ten nádherný a promyšlený vzdušný obývací prostor sloužil za války k ustájení koní. Podlahy i ebenová půlkruhová stěna, stejně jako další nábytek zmizely nebo byly zničené.
Müllerova vila sloužila svým majitelům trochu déle, ale zlom pro ní přišel po komunistickém puči v roce 1948.
Ano, válka a pak nástup komunistů a znárodňování domovů, které si lidé pro sebe vybudovali, zasáhly významně do lidského vnímání. Podle mě právě tyhle události stojí za tím, jak dnes vnímáme věci kolem sebe. Že to může být důvodem, proč si věcí tolik nevážíme a proč si často nevážíme ani svého domova.
Pojďme to změnit
Pojďme začít ta dvacátá léta nového století jinak. Pojďme z nich vytvořit léta, kdy si lidé opět začali vážit věcí a svého domova. Začněme si všímat detailů a chtějme pro sebe a naše domovy to nejlepší. Vyměňme kvantitu za kvalitu.
Připojte se v úterý 14. ledna 2020 od 21:00 k živému vysílání ve skupině na Facebooku Útulný domov s Helenou Procházkovou a pojďme si povídat o tom, jak tvořit domov, který bude opravdu sloužit takovému životu, který chceme žít. Osvoboďme se od hromady věcí, které nepoužíváme a pečlivě vybírejme a pečujme o to, co k nám a našemu životu patří.
Tentokrát to nebude jen o nepořádku, ale také o kráse, funkčnosti a radosti.
Těším se ne setkání s Vámi v úterý v devět >>>>TADY
