Před pár týdny jsem porodila své třetí miminko. Narodilo se, stejně jako jeho sourozenci, v porodnici a ani v nejmenším toho nelituji. Proč?Všechna tři těhotenství probíhala úplně bez problémů. Poprvé mě ani nenapadlo, že bych rodila jinde, než v porodnici. Naštěstí. Na porod jsem se moc těšila. Ale i přes veškerý optimismus, byl můj první porod dlouhý, komplikovaný, miminku se nedostávalo kyslíku… Ale díky Bohu a věřím, že i díky tomu, že jsem byla v dobrých rukách zkušené doktorky, která měla k dispozici nemocniční zařízení, se mi narodil zdravý chlapeček.
Po zkušenostech z prvního porodu mne samozřejmě vůbec nenapadlo, že bych měla rodit své druhé dítě někde jinde, než v porodnici. Druhý porod byl ale úplně jiný. První kontrakce mě vzbudily brzy ráno. Pak jsem je prodýchavala v parku nemocnice na Vinohradech. Bylo krásně teplo. Pak jsem šla na monitor a za dvě hodiny se malá narodila. Kromě nutných antibiotik kvůli streptokokovi a malého mástřihu nebylo potřeba do porodu nijak zasahovat.
A asi i proto, kdyz jsem pak po roce znovu otěhotněla, začala jsem se více zajímat o nějaké alternativní možnosti, jak rodit. Jednak proto, že jsem si věřila, že dokážu porodit přirozeně, ale také jsem hledala možnosti, jak zvládnout bolest. Koukala jsem na přednášky a rozhovory o bezbolestných porodech a skoro jsem uvěřila jak v to, že bych takový porod mohla prožít, tak i v to, že porod doma, kde většina oněch bezbolestných porodů probíhá, je něco úžasnýho. Neplánovala jsem rodit doma, ale říkala jsem si, že by nebylo špatný, kdybych to do té porodnice nestihla a miminko se narodilo doma. Už během porodu mi docházelo, jaká to byla naivní představa. Porod byl rychlý, ale bolel asi opravdu nejvíc. Nedovedu si představit, že bych doma nezačla v těch silných kontrakcích zmatkovat. Další věc byla, že mi celkem dlouho nepraskla voda. Což samozřejmě není komplikace a i já nějakou dobu čekala a odmítala si ji nechat píchnout (hlavně tedy proto, že jsem nechtěla být napojená na monitor). Pak jsem ale svolila. Voda byla zakalená. Kdybych byla doma, umřela bych strachy. Navíc kdo ví, kdy by mi sama od sebe praskla. Po píchnutí vody už jsem mohla začít tlačit a i v téhle fázi mi docházelo, že by mi doma bylo asi ouvej. Nástřih tentokrát neudělali, ale jelikož už jsem měla dva za sebou, došlo k poranění. To jsem si říkala, jak se asi pak zašívají ty, které rodí doma samy?
Narodila se krásná zdravá holčička, ale i pak jsem dostala lekci,proč je lepší být v porodnici. Malá měla celkem vysoké hodnoty žloutenky a byly jsme tam skoro týden.
Věřím, že mnohé ženy zažily krásný porod doma, ale je to podle mne risk. Nikdy nemůžeme vědět, jak bude porod probíhat. Já s odstupem vnímám všechny své porody také jako krásné zážitky a jsem ráda, že byly v porodnici. Kdybych snad někdy čekala další miminko, jako že to neplánuji, moje volba by byla jasná.
