aneb člověk čas od času narazí na své limity 😉
Zítra začíná první běh e-kurzu „Zbavte se nepořádku a ukliďte si jednou provždy“ a mě před pár týdny napadlo, že by bylo fajn k tomuto kurzu natočit sérii videí. Ač jsem předpokládala, že to nebude úplně snadné, musím přiznat, že jsem netušila, co mě čeká.
Na neděli bylo domluvené hlídání jednoho ze tří dětí, tak jsem si říkala, že to bude dobrá příležitost natočit video k první lekci. No nebudu vás napínat. Podle měnícího se světla můžete odhadnout, že jsem těch 11 minut točila téměř celý den, mezitím jsem odbíhala kojit, vařit, přebalovat, přetáčela části, kde se občas ozvalo miminko nebo mi do pokoje vběhlo druhé dítě, … Zkrátka ta postupně uvadající kytka na tričku je docela symbolická. Kamera, která často nevěděla, na co má ostřit, mi místy přidává ne 5, ale asi tak 15 kilo (všechna trička do V byla v prádle nebo na šňůře).
Oblečení mám v pokojíčku u dětí, který už jsem samozřejmě nestíhala uklidit a ve finále jsem oblečení po natáčení zase horko-těžko pověsila všechno zpátky do skříně, aby mohly jít děti spát a k třídění a věšení dle barev jsem se dostala až druhý den.
Říkala jsem si, že video zahodím a budu se dál držet osvědčeného fotoblogu a e-mailu, ale pak jsem si řekla, že e-kurz začneme zvesela a že trochu se zasmát sama sobě neuškodí, tak jsem ho sestříhala a publikovala.
