Jen jednou jsem měla možnost pobýt o víkendu s babičkou mého přítele. Žila v domku na Moravě. Již hodně let sama. Ač téměř neviděla, měla celý dům krásně čistý, uklizený a útulný a navařené výborné jídlo. Podle všeho to byla vždy velmi pracovitá žena. V neděli po obědě jsem se jí nabídla, jestli nechce s něčím pomoct, třeba vytřít nebo něco, ale odmítla mě se slovy: „Vždyť je neděle, to se nepracuje.“ Sama jsem také křesťanka a tak jsem se dál nenabízela, protože měla pravdu. Jen já se už v tom uhoněném světě nezastavila v neděli skoro ani nepamatuji. Tedy ano, pamatuji a vždy to byl krásný čas. Šla jsem do kostela a pak si buď pozvala návštěvu k sobě nebo někoho na návštěvu. Jsem přesvědčená, že jednou týdně se zastavit a věnovat se něčemu úplně jinému, na co během zbývajících dní není čas, prospěje každému, bez ohledu na náboženství. Nemusí to být neděle, ale proč ne zrovna neděle. Udělejte si z ní sváteční den, jak to bývalo zvykem dřív. A třeba se jen hezky oblečte a zajděte na procházku po okolí. Nemusí to být nic velkého.
Smyslem je odpoutat se od všednodenních starostí a naplno si užívat a prožívat něco jiného – kdo nechodí do kostela, může zajít do přírody, sednout si s knížkou, zajít někam s rodinou či přáteli. Zkrátka věnovat se něčemu, co obohatí naši duši a našeho ducha zase jiným způsobem.
Myslím si, že tomuto se člověk, zvlᚍ v dnešní době, musí naučit, ale že to určitě přináší ovoce. Vyžaduje to nepochybně nějakou přípravu (třeba uvařit si jídlo dopředu, naplánovat program,…) a zpočátku i disciplínu. Určitě nám bude lépe, když budeme mít do té doby hotové vše, co je potřeba (s dětmi udělané úkoly na pondělí, připravené věci do práce, uklizený byt,..).
Přiznávám, že já to ještě neumím, ale vnímám to jako hodně důležité, aby člověk mohl podávat dlouhodobě dobré výkony v ostatní dny. Vypnout v hlavě všechny povinnosti, stres, třeba vypnout i telefon (řekněte to svým blízkým, ať o Vás nemají starost) a užít si den úplně jinak. Uvidíte, že pak budete o to efektivnější při práci následující dny.
