Kde je zámek na skříňku a kde čip na obědy? A co ty boty, nejsou Ti malý? – aneb návrat do školy

Loni šel syn do první třídy. Bylo to celkem fajn, protože nikdo nepředpokládal, že už první den bude mít ve škole něco jiného, než aktovku. Výtvarné potřeby se kupovaly hromadně pro celou třídu, no a kluk si nakonec ještě o pár dní prodloužil prázdniny, když si ke zlomené klíční kosti uhnal ještě horečku.

Zato letos… V neděli vymývám aktovku a tak nějak dávám dohromady, co vlastně všechno bude potřeba zařídit, najít, dokoupit… Chtěla jsem to vše udělat v týdnu, ale v úterý jsem ulehla s horečkou a byla jsem ráda, že jsem vůbec přečkala ty hodiny různých vyšetření. Ještě včera mi tak třeštila hlava, teď všude bordel po skoro týdnu nemoci a já tu mám připravit kluka do školy…???

A přiznávám, že co v červnu škola skončila, úplně jsme ji vypustili všichni z hlavy a užívali si léto. Teď už vím, že důležité věci jako zámek na skříňku a čip na obědy dám někam, kde o nich budu vědět i na konci prázdnin :-). A jak tedy ten první školní den nakonec vypadal?

Odešel oblečený 😉

Zvládla jsem vyžehlit kalhoty a košili. Boty mu nakonec nebyly malý, ale velký, tak šel v botaskách. Zámek na skřňku dodáme časem, čip naštěstí ještě nepotřebuje a výtvarné potřeby taky ne. V penálu má vše, tužky ořezané. Ufff. Tak nějak zatím dobrý, ale musíme toho dnes hodně zařídit…

Rajskou si fakt nenechávejte zabalit!

Vyzvedávám syna po desáté. Vyslovuje přání jít do restaurace, kde to má moc rád, ale jelikož nahoru vede strmé točité schodiště, už tam s kočárkem skoro vůbec nechodíme. Tak na ten první školní den svolím. Sedáme si k jednomu ze dvou stolečků nacházejících se u hracího koutku. U druhého sedí pár, který nejspíš už nikdy nebude chtít mít děti :-D. Snažím se děti usměrňovat a hlídat nejmladší, aby nechodila na schody a ani z nich neházela hračky dolu.

Po jídle se mi asi na chvíli zatměl mozek, protože jsem si jednak objednala kafe, místo toho, abych se rychle spakovala a vypadla ven, kde bude malá moct spát v kočárku a druhé dvě děti beztrestně pobíhat, a pak – nechala jsem si zabalit s sebou zbytek rajské omáčky…

„Mamí, tu rubikovu kostku“, „A mamí, toho andělíčka“, …

Z oběda odcházím už poměrně unavená. Teď běžíme rychle k doktorovi, na kontrolu – hm, tak toho jsme už nestihli. Nevadí, koupíme Sudocrem (a nějaký želatinový vitamíny, co jsem se zařekla, že nikdy kupovat nebudu, ale děti si je vyškemraly), kartáčky a ovečkové mýdlo, které jsem taky nechtěla kupovat, ale když teda nekoupíme toho příšernýho keramickýho andělíčka z minulé výlohy, tak tedy aspoň tu ovečku. (Nerada kupuju dětem sladkosti a také nemám ráda hromadění věcí,, takže mýdlo je takový můj kompromis, když je nejhůř ;-)). Pak taky čepičku – tu potřebujem, ovoce (tentokrát jsem byla neústupná a Oreo jsem fakt nekoupila) a musím slíbit, že ještě k tomu začátku školního roku objednám rubikovu kostku. No a když už jdem kolem té galanterie, tak ještě ten vějíř, co se rozbil… No dobře.

Malá samozřejmě v kočárku neusnula, tak po návratu domů ji ukládám a sedám si k počítači, že pošlu peníze na obědy a udělám další nutné platby. Zjišťuji, že mám zablokované internetové bankovnictví a tak strávím další hodinu telefonováním a prohrabáváním papírů, abych ten bezpečnostní kód stejně nenašla. Tak budu muset ještě do banky.

Tak nevadí, jdeme dát dokupy ty výtvarné potřeby. Naštěstí chybí jen tempery a jeden štětec, tak to dokoupíme zítra. Teď už jen ten čip na obědy a zámek. Syn říká, že ho měl v aktovce a já si matně vybavuji ránu, kterou jsem zaslechla, když jsem vysypávala drobečky do koše. No jasně, vypadl do koše a bude úplně na dně. Až skoro do půlnoci jsem váhala, jestli nekoupit nový, ale pak jsem si říkala, že to by bylo proti mému přesvědčení a zámek jsem z toho koše vylovila, vydezinfikovala a vydrbala a na noc pověsila na balkón. Tak jestli nezrezne, tak z toho budu mít dobrý pocit.

Z nepořádku se rodí pocity stresu a chaosu

A proč to píšu? Ač to nakonec dobře dopadlo a dohledala jsem skoro vše potřebné, byl to pro mě stresující den. Chtěla jsem si po létě dát byt do pořádku ten poslední týden, ale onemocněla jsem a díky tomu vznikl doma příšerný chaos. A já se zařekla, že takhle to tedy fakt nechci a tak zas budu věnovat podzim důkladnému úklidu.

Pokud jste na tom podobně, chcete mít přehled o svých věcech, nechcete zbytečně kupovat něco, co třeba jen nemůžete najít, tak právě pro vás je určený e-kurz Zbavte se nepořádku a ukliďte si jednou provždy. Mám za to, že právě podzim je pro takový důkladný úklid vhodný. Máme do toho po létě chuť a energii a zároveň začínáme trávit víc času doma.

Týden pro Váš domov

Pokud se Vám cena za kurz zdá vysoká, můžete se zapojit do Týdne pro Váš domov, který proběhne od 10.9. a pokud si za ten týden zvládnete uklidit Váš domov podle zadaných úkolů, získáte 50% slevu na velký kurz.

I sám Týden pro Váš domov vám přinese znatelné změny do vašeho domova a třeba zrovna najdete to, co jste dlouho hledali.