Pokud už mě nějaký čas sledujete, možná už o mojí babičce něco víte. Je jí 90 let, ale to byste jí určitě nehádali. Nikdy jsem ji neviděla neupravenou – i doma chodí v pěkných šatech a vždy má upravené vlasy. I ve svých letech je pořád vynikající kuchařkou, stará se o zahrádku i úrodu a ještě jsem nikde nejedla lepší kečup.
Je pro mě velkou inspirací nejen co se vaření a pečení týče, ale také ve vedení domácnosti a vytváření útulného domova.
Vždycky, když přemýšlím o útulném domově, vzpomenu si na její stůl s vázou krásných kytek ze zahrady, vůni buchet a poctivé polévky, která je pro ni samozřejmou součástí každého jídla. Když si telefonujeme, ptá se mě, co jsme měli k obědu a jaká byla polívka (což teda musím někdy přiznat, že žádná).
Jsem moc ráda, že babička s rozhovorem souhlasila, i když jsme si určitě nestihly popovídat o všem a musela jsem odbíhat na písek za holkami.
Jak vzpomínáš na domov, když jsi byla malá?
Hezky, měli jsme se všichni rádi. Bylo to moc pěkné. Žili jsme v podstatě celá pětičlenná rodina ve dvou místnostech. Spali jsme všichni společně v jedné místnosti a měli jsme k sobě blízko.
Jaké jste doma měly jako děti „povinnosti“? Co jste měly na starost?
Dělali jsme různé věci. Vždycky hned po jídle jsme šli umýt nádobí. Jeden myl, druhý utíral a třetí zametal. V tom jsme se střídali.
A co jsi dělala nejraději?
Myla nádobí.
(Napadá mě, co na tom mytí vlastně je o tolik lepšího, že to chce dělat každý? Ještě jsem neslyšela, že by někdo radši utíral.)
Byly nějaké domácí práce, které Tě nebavily?
Babička přemýšlí a kroutí hlavou, že asi ne. Až pak si vzpomene.
Nebavilo mě mytí podlahy a záviděla jsem jedněm ze sousedů, že měli doma jako podlahu hliněnou zem a nemuseli ji mýt. A taky jsem neměla ráda leštění mosazných klik a záviděla těm, co mají železné.
Měli jste také různá zvířata, staraly jste se jako děti i o ně?
Měli jsme pejska a kočičku. Asi nejoblíbenější činnost, o kterou jsme se také střídali bylo dávat kočičce mlíčko do mističky. To byla jen starost nás dětí.
Z chovných zvířat jsme měli králíky, kozy, prase,slepice, husy, … Moje práce bylo pást husy. Bylo to pěkné. Chodili jsme na travnatou loučku hned za vesnicí. Rodiče vzali husy a housátka do košíčku a vypustili je na trávníček. Bylo nás tam z vesnice vždycky víc dětí, sedly jsme si tam na zem a pásly husy. U toho jsme hrály různé hry a hlídaly jsme, aby nám husy neutekly. Byl to hezký čas.
Já jsem chodila pást asi od pěti nebo šesti let, předtím chodili mí starší sourozenci. Ale protože jsem byla nejmladší, zůstala mi funkce husopasky až do maturity. Tatínek mi říkal: „No co, stejně by ses učila tady doma, tak si vezmi učení a běž si sednout ven a můžeš u toho pást.“
A jak jste doma vařili? Jaké to bylo v době, kdy nebyla lednička?
Jedlo se to, co se vypěstovalo na zahrádce a maso z chovných zvířat. Hodně jsme jedli králíky. Asi jednou týdně jsme chodili pro maso do místního řeznictví, zbytek týdne jsme jedli naše vlastní.
Také se dělaly zabíjačky a maso se pak upeklo, zalilo sádlem a uložilo do sklepa, kde vydrželo poměrně dlouho. Hodně jsme také udily.
Vejce se nakládala a také vydržela dlouho. Zelenina se zavařovala.
Co považuješ za nejlepší vynález do domácnosti, co Ti nejvíc usnadnilo práci? Je to právě ta lednička?
Ne, lednička ne, to jsem ani nějak moc nepostřehla. Ale určitě pračka. Předtím bylo praní opravdu dřina. I jako malá si pamatuji, že maminka vyprala na valše a já chodila máchat prádlo do potoka.
(To si mimochodem pamatuji i já z doby, kdy jsem byla malá, že jsme u babičky občas chodily s mámou máchat prádlo do potoka. Mně to takhle jednou za čas bavilo, ale byla to celkem dřina.)
A ještě mám poslední otázku. Ve svých kurzech mám hodně maminek malých dětí jako jsem já, co bys poradila nám? Jak to udělat, abychom i s malými dětmi měli doma uklizeno a útulno?
Udělat všechno hned. Třeba po obědě hned umýt nádobí a zamést. Když se to nahromadí, už je to velká práce a do té se nikomu nechce.
Dodatek 25. 3. 2020: Babička dnes zemřela na nákazu koronavirem.
Nevím jak ostatní, ale mě vždycky bavilo víc umývat nádobí, protože utírat ho, znamenalo ho také uložit na správné misto a přišlo mi, že je to víc práce.
Také mám takový pocit, že z tohoto důvodu mě to nebavilo. Navíc mi vadila ta mokrá utěrka ;-). Někdo mi ale napsal, že raději myl, protože kdo myl, tak měl dřív hotovo.
Helenko tak s tímto rozhovorem jsi mi udělala neskutečně obrovskou radost!!!
Děkuju Jarko, to mám hned taky ještě větší radost.:-)
Tak já rozhodně radsi utirala, stejne i muj bracha. Clovek si nemusel namacet ruce, mit je od mastnoty a jaru. A nejvic mne vadilo, kdyz se musel napustit drez, omyt vse v jedne vode a pak vse zase oplachnout. 😣
Já jsem vždy raději utírala!! Mytí mi prostě přišlo (a přijde) jako práce se špínou, pak to má člověk na rukách, tu mastnotu a všecko… Koupání rukou ve špinavé vodě s různýma kouskama prostě ne e… Raději utěrka 🙂
To je zajímavé, jsem ráda, že díky článku poznávám lidi, kteří také raději utírají :-). Děkuji za sdílení.
Díky za článek. Příjemné povídání 🙂 Babička je štramanda. Co se nádobí týče, nikdy jsem neměla ráda mytí. A utírání se statečně vyhýbám tím, že nechám nádobí víc oschnout. Ty mokré utěrky, co si pamatuji z dětství, jsem nesnášela 🙂 Sláva myčkám.
❤️ Krásný rozhovor, tak mne zaujal, že se vrhám na další 😊 a věřím že i mě babičce se bude tento milý srdeční rozhovor líbit 😊
Děkuji a mnoho času na psaní přeji 🙂
Asi jsem exot, ale já myju nádobí ráda, je to pro mne takový očistný relax. A hlavně při vaření smývám všechno použité nádobí při čekání, než začne vařit voda nebo než se osmaží cibule a podobně, takže na konci po jídle toho tolik nezbude. Ten prázdný dřez a čistá linka mě pak velmi uspokojuje. Myčku nemám, asi nikdy mít nebudu a světe div se, nijak po ní netoužím. Stačí, když nedovolím, aby se špinavé nádobí nahromadilo. Každý použitý kousek, talířek, hrníček, nůž, lžičku, které během dne přinesu do dřezu, hned umyju a schovám, tak po mně není žádný binec. A trvá to jen minutku, dvě. Když se z toho stane zvyk, je v kuchyni pořád uklizeno.