Marie Kondo, která vystupuje pod přezdívkou Konmari, ve své knize Zázračný úklid zmiňuje jeden zajímavý fakt, že většinou rodiče své děti neučí jak mají uklízet.
Nejspíš i vy budete mít podobnou zkušenost. Když jsme byli malí, rodiče po nás vyžadovali, abychom si uklidili pokoj, ale vlastně nás nenaučili JAK si ho máme uklidit. Táta pak každé léto povyhazoval, co on sám vybral jako nadbytečné, když jsme byli na prázdninách u babičky. Později jsme pak měli nějaké domácí práce na starosti, ale spíš jsme slýchávali, že nám to nejde, než že by nám někdo řekl, jak to dělat správně. Někdo možná dokonce vyrůstal v rodině, kde všechny domácí práce dělala jen maminka v dobré víře, že jedině tak budou udělané správně.
Myslím, že my v tom nejspíš pokračujeme s našimi dětmi. Když jsou ještě hodně malé, uklízíme s nimi nebo často i za ně. A pak se to nějak přehoupne v to, že to chceme už jen po nich, ale většinou jim neukážeme, JAK se uklízí. Vrchol mého vysvětlování, když mi můj syn řekl, že to nedokáže uklidit bylo, že jsem mu řekla, ať bere jednu věc po druhé a dává je na místo. Což je možná dobrý postup, ale tím, jak jsem se začala hlouběji vědomě zabývat procesem zútulňování domovů cítím, že je to málo. Že bych opravdu ráda i svým dětem v této oblasti předala mnohem více.
Chtěla bych, aby pro ně úklid a péče o věci zůstaly přirozené proto, že si jich váží a že si váží prostoru, ve kterém žijí. To je samozřejmě hodně ztížené, pokud mají věcí moc. I proto jsem se rozhodla spolu s dětmi vytřídit asi polovinu hraček, které někde uskladníme a až se naučí uklízet a vážit si těch věcí, které mají, můžeme sjet pro nějaké další. Výsledek je už teď znatelný. Děti si daleko více hrají s roztřízenými hračkami, které mají své místo.
Budujme v sobě i v našich dětech lásku k domovu
Věřím, že i díky výchově, ve které jsme většina z nás vyrůstali, se musíme i v dospělosti učit milovat svůj domov a také způsob JAK vlastně uklízet. Máme možná i pocit, že pokud máme děti, měli bychom se jim „věnovat“, k čemuž se úklid tak nějak nehodí. Často uklízíme jen, když děti spí, s dětmi trávíme celé dny venku a tak nějak předáváme dál pocit, že vlastně domov je nějaký podřadný. „Běžte se vysmradit!“ Neslýchali jste to také doma často? Jako by to doma smrdělo. Samozřejmě nechci vůbec popírat, že pobyt na čerstvém vzduchu (který tedy aby člověk v Praze pohledal…) je nejen pro děti velice prospěšný, ale měli bychom sami v sobě a i v našich dětech budovat také lásku k domovu.
K tomu je potřebné abychom si uvědomili, že i doma můžeme načerpat energii, cítit se dobře, a ani u dětí ho nedegradovali na nějaké méněcenné místo. Zamilujte si svůj domov a ponechte si v něm nejlépe jen to, co vás činí šťastnými. Pokuste se vědomě naučit podobný přístup i vaše děti.
Bylo mi řečeno, že ten úklid zbytečně moc řeším, když o něm píši články na blog. Ale víte co? Je dobré si věci, které chceme předat dál (ať už dětem nebo někomu dalšímu) nejprve uvědomit. Nestačí říct „ukliďte si“, pokud nechceme v ostatních vyvolat jen odpor k úklidu. Jestliže chceme, aby si děti věcí vážili a měli opravdu rádi místo, kde žijí (nyní i do budoucna), předejme jim více. Naučme nejprve sebe a pak i děti, JAK uklízet a jak si vytvořit příjemné prostředí. Zajeďme s dětmi nakoupit kytky nebo dekorace do jejich pokojíků. Zapojme je a vysvětlujme!
Více inspirace najdete v mém e-booku „Jak vytvořit útulný domov“.
e-kurz Zbavte se nepořádku a ukliďte si jednou provždy
Pokud si chcete Váš byt či dům opravdu důkladně uklidit, projít se mnou všechny místnosti a úložné prostory a nestačí Vám jen si uklidit, ale chcete se i naučit návykům, které Vám pomohou pořádek doma si udržet a které můžete naučit své děti, zvu Vás do svého e-kurzu „Zbavte se nepořádku a ukliďte si jednou provždy“.
Marie Kondo doporučuje, udělat si pořádek jednou pro vždy během jednoho intenzivního úklidu, na který doporučuje přibližně půl roku. Pojďte se do toho pustit. Více o kurzu a přihlášku najdete ZDE.
Dobrý den, paní Heleno.
Děkuji za další nový příspěvek-Jak zútulnit domov.
S pozdravem Iveta.
Však ono ten úklid o ničem jiném není – do zlbnutí dávat věci kam patří a ty co místo nemají tak pryč s nimi.